Historie rychlostní kanoistiky
Od pradávna se na českých řekách plavily nejrůznější lodě. Již v XV. století rytíř Zachař z Pašiněvsi používal svůj kajak i k turistickým výletům.
Ve 2. polovině 19. století se turistický a sportovní ruch na řekách rozšířil díky vznikajícím veslařským klubům, Pražskému Sokolu, Klubu českých turistů a ČYK. Začátkem 20. století to byl již velmi čilý kanoistický ruch. Tento druh sportování na vodě však nezapadal plně do atmosféry veslařských oddílů. Řešením situace bylo z iniciativy Josefa Rösslera - Ořovského založení Svazu kanoistů království Českého. Stalo se tak dne 29. listopadu 1913 v kavárně u Karla IV. na Karlově náměstí v Praze.
Po vzniku Československa se život na vodě dostává znovu do tempa. Svaz kanoistů pokračoval v činnosti jako Český svaz kanoistů. Rozvíjela se vodní turistika, byla zakládána tábořiště památných jmen a byly pořádány prvé závody charakteru spíše maratónského: Záhoří - Chuchle, České Budějovice - Praha, Cholín - Praha, Kamýk - Štěchovice a další.
Po ustavení Mezinárodní kanoistické federace - IRK se Český svaz kanoistů stal v roce 1925 jejím 5. členem. Aktivita českých zástupců iniciovala konání 1. ME v Praze v r. 1933. Úspěch tohoto mistrovství i výsledky jednání pražského kongresu IRK pozitivně ovlivnily zařazení kanoistiky do programu Olympijských her. Kanoistická premiéra se konala na OH 1936 v Berlíně.
Zlatou érou rychlostní kanoistiky byla léta před a po 2. světové válce. Úspěchy jsou spojeny se jmény Cígner, Šanda, Brzák, Syrovátka, Mottl, Škrdlant, Karlík, Pavlisová, Zvolánková, Holeček, Čapek, Kudrna a Vokněr.
Posledních 50 let výsledky rychlostních kanoistů představovaly dobrý průměr. Nejcenější medaile v těchto letech získali Vrdlovec, Szabó, Bednář, Procházka a dobrém jménu české rychlostní kanoistiky má lví podíl dvojnásobný olympijský vítěz M. Doktor. Vodní slalom se začal rodit v 30. letech. První závod v naší republice se uskutečnil v roce 1937 v Brně. Rozdílné názory na pojetí vodního slalomu ovlivnili čeští slalomáři zejména po 2. světové válce. Prosadili rychlé a technické pojetí tohoto sportu. Umožnila to vysoká úroveň jejich sportovních výsledků. Tuto úroveň si vodní slalomáři udržují trvale. Úspěchy pro ČSK získávali zejména Jirásek, Valenta, Stach, Veberová-Polesná, Košťál, Krejza, Pollert Jaroslav st., Dejl, Fifka, Sodomka a v poslední době Šimek, Rohan, Jiras, Máder, Strnadová, olympijský vítěz L. Pollert a zejména dvojnásobná olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová.
Do historie české kanoistiky patří i úspěšná činnost českých funkcionářů v ICF. Více než 10 let byl členem slalomové komise ICF Jan Šulc. Měl velký podíl na zavedení moderního pojetí vodního slalomu. Funkci předsedy slalomové komise v olympijském cyklu před OH v Sydney zastával prof.ing. Jaroslav Pollert DrSc. Jeho zásluhou bylo rozhodnuto MOV o zařazení vodního slalomu na OH 2000. Podílel se i na projektu kanálu pro vodní slalom v dějišti těchto OH. V komisích ICF pracoval MUDr. Oldřich Čech a Václav Vacek.
Nejvýznamnějšího postavení v ICF dosáhl JUDr. Karel Popel, který do roku 1949 vykonával funkci I. místopředsedy ICF, od roku 1949 funkci úřadujícího místopředsedy ICF a od kongresu v roce 1954 byl předsedou ICF do roku 1960. Za zásluhy o rozvoj světové kanoistiky byl odměněn titulem doživotního čestného předsedy ICF.
K úspěchům české kanoistiky patří i pověření pořádáním světových a evropských "šampionátů": MS 1958 v rychlostní kanoistice, MS 1967 ve vodním slalomu a sjezdu, MSJ 1993 v rychlostní kanoistice, MSJ 1996 ve vodním slalomu a sjezdu, ME 1998 ve vodním slalomu a MS 3002 v kanoistickém maratónu.
Český svaz kanoistů je sportovním svazem, jehož činnost v celém rozsahu zabezpečují tři sekce: rychlostní kanoistiky, kanoistiky na divokých vodách a vodní turistiky. Pracují jako samostatné jednotky.